Po neúspěšném pokusu o naplnění autobusu, do kterého se přihlásila pouhá osmnáctka zbrojováků (což je rozhodně velká ostuda pro náš tábor), musíme plán na společnou cestu hodit do koše a s obavou o náš počet, vyrážíme do Jablonce auty.

Cesta po D1 je tentokrát klidná a my tak už necelou hodinu před zápasem parkujeme v blízkosti stadionu, kde se potkáváme s dalšími aktivními fanoušky z našich tribun. Koupíme lístky do sektoru a jdeme pověsit naše vlajky.

Na jablonecké Střelnici se toho dne schází 60 fanoušků Zbrojovky a na plotě visí 8 našich vlajek (hlavní velká Zbrojováci a South Moravia, doplňují menší vlajky jako Hooligans Brno, OFB, Gentlemans, ASB, moravská a anglická), což vypadá opticky dobře.

Od začátku zápasu začínáme náš support za už klasické asistence bubeníka. Fandíme celý zápas, kdy vystřídáme všechny chorály i ty námi málokdy používané, určitě jsme chvílemi dobře slyšet na podélné tribuně, bohužel maximálního potenciálu v hlasitosti dosahujeme pouze 2 minuty a to po gólu Řezníčka na 1:1. Z následné akce však inkasujeme a žádný delší fanatismus se tak nekoná. Poté se náš support vrací do průměru (škoda). Na hřišti si už Jablonec zbytek zápasu bohužel v klidu hlídá a přidává v posledních minutách gól na konečných 3:1. My tak musíme poprvé venku zkousnout porážku našeho klubu.

Na hlavní tribuně v rohu fandí podobně početná skupina fans domácích, která se hezky prezentuje větším počtem mávaček, z našeho místa však příliš slyšet nebyli.

Za zmínku ještě stojí účast nějakého reportéra asi z radiožurnálu v našem sektoru, který trefně kritizuje zařízení sektoru hlavně jeho toalet, tedy vlastně to "toi-tojek".

Od našeho postupu jsme asi nějakou atrakcí a tyhle lidi přitahujeme, my však o nějakou mediální slávu nestojíme a pokud nás a naše fandění chce někdo v budoucnu natáčet, tak má místo z protějších sektorů, určitě ne v našem sektoru.

-Ultras Brno-